MIKULČICE


Mikulčické vinice

Starbylost vinařství v kraji dokládá i archeologický výzum na Valech, který prokázal výskyt prošlechtěné révy vinné v zaniklém moravním rameni Slavník. Písemný doklad o vinaření v Mikulčicích pochází z roku 1353. Vpády  z Uher, třicetiletá válka a kurucké vpády počátkem 18. stol. způsobily zánik mikulčických i těšických vinohradů. Po zániku Kukvic za třicetileté války obdělávali mnozí z Mikulčic a Těšic opuštěné kukvické vinohrady a teprve koncem 18. století a počátkem 19. století jsou zvláště na Těšicku zakládány nové vinice. Je dodnes zachován pres na víno u sklepa Pravomila Kotáska s letopočtem 1780 a sklep Bedřicha Trnky byl postaven v roce 1802, lis nesl datum 1803.  Viniční tratě v roce 1827 jsou na Přední čtvrti, Předních Padělcích podél josefovské cesty, počátkem dvacátých let 20. století vznikaly vinice na Drahách, na Padělkách a Předních Padělkách a to již nové odrůdy na amerických podložkách. V Těšicích jsou vinohrady na Předních Dílech, později na Zvolenci Antonín Balun zde v roce 1877 založil vinici.  V roce 1890 bylo v těšických búdách deset sklepů a na Drahách měli búdu Pavel Lacka a Antonín Balun.Ve sklepě pana Handlíře je vřetenový lis z roku 1812.
 
V dnešní době mají Mikulčice 11,2 ha vinic a 51 zaregistrovaných vinařů. Viniční trať se nazývá „Kněžské“. V obci je asi 200 sklepů a búd soustředěných na několika místech obce jako U cihelny, U Zádruhy, U hřbitova, Za hřbitovem, U myslivecké chaty, Těšické búdy, Za Pernicovým a na Hledíkově.

Čtyři sklepní uličky

U Cihelny
Kolonii, kterou tvoří převážně cihlové přízemní lisovny se sklepy, dal název blízký rybník vyhloubený dobýváním zeminy na výrobu cihlářského materiálu. Krátké a plytké sklepy zde vznikly počátkem 19.století a sloužily především k uskladnění krmiva pro dobytek a uložení dřevěných „kanónů“ na vyvážení močovky od dobytka. „Kanóny“ se nejprve v blízké cihelně zamáčely a po použití se pak skladovaly v prostorách sklepení, aby se nerozeschly. Pravděpodobně zde bylo již tehdy uloženo i víno – na hygienu a vinařskou etiku se tehdy příliš nedbalo.

U myslivecké chaty
Do tvaru podkovy, v jejímž středu stojí myslivecká chata, je vystavěna sklepní kolonie, která je pestrou přehlídkou sklepní architektury i ukázkou výtvarného cítění a vkusu majitelů sklepů. Převažujícím stavebním materiálem lisoven jsou cihly, které často tvoří i plastické orámování otvorů a nároží staveb či barevné zdobení v podstřeší. Působivá jsou bíle či barevně olíčená průčelí lisoven, která pohledově zachovávají zděnou strukturu stavby. Často používaným výtvarným prvkem umocňujícím estetické působení průčelí a žuder jsou podlužácké ornamentální vzory. Na plácku v sousedství mikuleckého hřbitova, kde se konávají i podlužácké hody, stojí zřejmě nejstarší sklepy v obci. Již v mapě z roku 1827 je vpravo od myslivny zakresleno pět lisoven, dnes je v lokalitě téměř třicítka vinařských stavení nejrůznějšího stáří. Většina lisoven vyrostla nad kvelbenými sklepy se šíjí a zapuštěnou presovnou teprve v meziválečném období. V místnůstkách před sklepem sedávali staří hospodáři a popíjením vína s vodou se zde chladili v čase velkých veder.
Významnou roli sehrály tyto „cimérky“ v době německé okupace, kdy bylo povoleno držení pouze 300 litrů vína pro rodinu. Žíznivější hospodáři se však s tímto omezením nesmířili a s vynalézavostí sobě vlastní ukrývali víno na různých místech ve sklepě. Nejúčinnější skrýší bylo zazdění sudu v zádveří, úzký otvor na vstup zakrývaly otevřené dveře. Nalezení úkrytu znemožňovalo i nedostatečné osvětlení, ve sklepě se svítívalo pouze svíčkou.

Na dědině
Na začátku 19. století byly vybudovány i první sklepy Na dědině. Deset kvelbených sklepů s cihlovým průčelím vyhloubených před domy směrem k velkomoravskému sídlišti Valy sloužilo původně pro skladování krmiv pro dobytek. Takzvané „řepáky“ v průběhu let měnily svoji funkci, zvláště pestrý je osud sklepa, kde dnes hospodaří nestor mikuleckých vinařů pan Vavrys. Zděné sklepení v sousedství fary sloužilo v minulosti jako ševcovská dílna, přechodně zde probíhala i školní výuka. U paty sklepa je viditelné čelo klenby, předpokládá se, že v minulosti chodba pokračovala směrem ke staroslovanskému hradišti.

Těšické búdy
Název búd na okraji vinic v tratích Pusty, Zvolence a Přední díly napovídá, že zdejší sklepy patřily v minulosti občanům Těšic a dodnes udržuje živé povědomí o hranicích dvou původně samostatných obcí. Těšičané docházeli za svými vinicemi pěšky nebo s kravkami, jak oni říkávali „do zadu“. Sklepy s vinohrady měli i v Josefově a cesta, kterou absolvovali až 56 × ročně měřila zamlada 10 250 kroků, pro stařečky již 12 500 kroků. Vinařskou kolonii dnes tvoří padesátka převážně přízemních lisoven se sklepy, rozptýlených podél křivolaké cesty. Staré dochované búdy jsou postaveny z nepálené hlíny, okapově orientované, s přízedními sloupky. Původně valbové střechy pokryté doškem se při přechodu na pálenou krytinu změnily v sedlové. Typickým stavebním prvkem oblasti je přesahující střecha, která je v průčelí podepřena dřevěnými sloupy. Vytvořené zápraží skýtá příjemně otevřený, přitom však zastíněný prostor pro posezení. Vchod v průčelí bývá zaklenutý a chráněný mělkým žudrem. Lisovna zvaná presovňa bývala jednoprostorová, osvětlená pouze větracími otvory ve štítové stěně a teprve ve 20. století byla do lisovny vestavěna „izbétka“, jejíž velká okna krytá okenicemi narušují původní vzhled staveb. Staré lisovny mají trámový strop, podepřený ústředním sloupem, který vedle funkce nosné a dekorační slouží i jako věšák. Proti vstupním dveřím do lisovny se svažuje vchod do sklepa a vedle něj stojí lis. Původní dřevěné vřetenové lisy dnes slouží většinou jako dekorace, funkční lis z roku 1812 lze zhlédnout v búdě č. 32 u pana Handlíře. Různorodost půdního složení v katastru obce určovala podmínky pro hloubení sklepů. Proto vedle sebe najdeme zahloubené plže i shora kopané sklepy. Několik těšických sklepů i s búdama bylo obětováno těžbě uhlí v letech 1900 až 1902. Ještě několik let po skončení těžby se stávaly případy, že se rolníci i s dobytkem propadli do podzemních štol dolu Heinrich.Těšická sklepní kolonie nabízí i ukázku ojedinělých vinařských staveb – zemních sklepů se stanovým přístřeškem. Dnes již téměř vymizelý typ sklepa, jehož vchod je chráněný jednoduchým přístřeškem z krokví posazených na zemi před sklepem, si stavěli menší vinaři, kteří si hrozny nechali lisovat u svých nejbližších sousedů. Původní krytinu tvořila sláma nebo rákos, čelní prkenná stěna byla nahozena hlínou a obílena. Přední stěnu těšických přístřešků tvoří tesařská konstrukce pobitá prkny. Ve stěně jsou umístěny laťkové uzamykatelné dveře.

Vinaři


Hledejte vinaře a služby s certifikátem vinařské turistiky nebo označením Vína originální certifikace (VOC)!

Vinařské organizace v regionu

Mikulečtí vinaři
Občanské družení mladých vinařů "Mikulečtí vinaři", vzniklo v květnu 2006 volným seskupením z řad nadšenců i vinařských profesionálů. Toto mladé a ambiciózní sdružení si klade za cíl podporu vinohradnictví a vinařství v našem regionu v podobě pořádání přehlídek, výstav vín, seminářů a odborných školení.
Kontakt: Mikulečtí vinaři, Mikulčice 593, 696 19 Mikulčice, mikulecti.vinari@email.cz, www.vinomikulcice.cz

Collegium Vinitorum
je sdružení vinařů z Moravské Nové Vsi a sousedních Mikulčic. Tyto obce leží v nejjižnější vinařské oblasti Morava, podoblastí Slovácko. Počátky sdružení sahají do roku 1968, kdy se skupina vinařů začala pravidelně scházet a vzájemně hodnotit svá vína. Snahou bylo vyvarovat se chyb a nedostatků a vyrobit co nejkvalitnější víno. V roce 1998 došlo k dohodě používání stejné etikety, jednotné reklamy, propagace vín a společné nabídky.