Drnholec – slavná minulost a bohaté vinařské tradice


Drnholec nemá věhlas Mikulova, Dolních Věstonic, Lednice či Valtic, přesto však je místem se slavnou minulostí, o jehož významu koncem středověku a na prahu nové doby svědčí renesanční i barokní stavební památky. Své návštěvníky město vítá již zdaleka viditelným panoramatem vysokých věží kostela Nejsvětější Trojice a mohutné budovy zámku. O čilém obchodním ruchu v městečku vypovídají dávná privilegia umožňující konat pravidelné týdenní a výroční jarmarky i kdysi vyhlášené dobytčí trhy. Dnešní podoba Drnholce je jen odleskem bývalé slávy panství, které bylo v době svého největšího rozkvětu spojené s rodem Tauffenbachů. S kdysi výstavnou a prosperující osadou si osud několikrát krutě zahrál i v předchozích staletích, nejtvrdší rána však přišla v roce 1945 a městys se z ní nevzpamatoval dodnes. Na jaře památného roku se tu odehrály jedny z nejkrutějších bojů v závěru druhé světové války na jižní Moravě. Desítky, spíše však stovky domů byly zcela zničeny, velká část stavení byla vážně poškozena. Většina německy mluvícího obyvatelstva osady se musela vystěhovat, na jejich místa přišli novousedlíci nejen z nejrůznějších končin Moravy, ale i obyvatelé z mnoha koutů Evropy. Vinařská tradice panství je zachycena v horenském viničním řádu, který byl vyhlášen v roce 1652. Měl 41 článků a nejpřísnějším trestem byl pranýř, jenž nahrazoval kruté tresty jiných horenských práv. Rozhodování o nejpřísnějším trestu si vyhradil majitel panství. Pod pranýř byl podle drnholeckého práva postaven vinohradník, který odcizil sousedovi révovou hlavu, vytáhl mu oblouky nebo vykopal či polámal strom. Peněžitou pokutu dostal každý, kdo spáchal ve vinohradě nějakou škodu a byl usvědčen. Povinností hospodáře bylo řádné obdělávání vinohradů, na což dohlíželi perkmistři (horní), kteří vedli i horenské knihy. Na svátek Filipa a Jakuba každoročně svolávali valnou hromadu všech vinařů, kde každý z nich musel zaplatit evidenční poplatek ve výši dvou feniků. Všechny vinohrady musely být řádně obdělány, důraz se tehdy kladl na jarní řez. Kdo jej neprovedl včas, vinohrad ztratil, ale jeho dědic jej mohl získat zpět po zaplacení pěti zlatých na zámku. Další paragraf zakazoval pobývat ve vinohradu po západu slunce. Počátek vinobraní byl vyhlašován perkmistrem nebo konšely. V době sběru hroznů přísně dohlíželi na to, aby nikdo nepřinášel do obce rmut, mošt a víno z cizího panství, nebo i z jiné vesnice drnholeckého panství. Pokud se někdo takového přestupku dopustil, bylo pašované víno zabaveno ve prospěch obce. Zvlášť přísně se dohlíželo, aby nebyl do vinohradu vyháněn dobytek. Hotaři byli najímáni koncem června, po svátku Petra a Pavla. Jejich úkolem bylo pečlivě hlídat a hlásit veškerou škodu perkmistrům, ale z mnoha pokut na ně zbyly jen paběrky. Naopak vinohradníkům museli hradit škody, jestliže ti ve vinici něco zapomněli a hotaři je na to neupozornili. Peněžitý trest ukládala vrchnost zřídka, ale potom prý stál za to. Pokud někdo svou vinici řádně neobdělával nebo kazil víno, jeho vinice propadla ve prospěch vrchnosti.

Vinné knihy drnholeckého panství (Weinbucher) z 18. století podávají zajímavý obraz o hospodaření s vínem v osadě. Horenské právo (Weinbergrecht) rozeznávalo pro výčep tři druhy vína – staré, uložené a čisté víno. Z výčepní knihy vyplývá, že od ledna do dubna se pilo staré a uložené víno, čisté víno se čepovalo po zbytek roku. Víno se prodávalo převážně v obecním šenku v podloubí radnice. Každý rolník měl však vlastní sklep, vlastní víno a velmi četný byl domácí výčep (Buschenschank). Úpadek drholeckého vinařství a úbytek vinic po roce 1945 se postupně zastavil a rozloha vinic se rozšířila. Dnes je v okolí v šesti tratích vysazeno více než 80 hektarů vinic, U Křížku, Výsluní, Šibeniční vrch, Sluneční vrch, Hajdy na jamách, Šternberg se pěstují především bílé odrůdy, vyhlášený je zdejší Ryzlink vlašský.


O sklepní uličce


Zachovalé sklepní dědictví

Sklepů v Drnholci oproti době před 2. světovou válkou výrazně ubylo. Mnoho jich bylo zničeno, další podzemní prostory poškozené při osvobozování městečka novousedlíci neobnovili. Zůstaly dvě výrazné lokality ležící na trase Moravské vinné stezky, ulice Litobratřická a Husova. Především sklepy s lisovnami podél silnice směřující na Výsluní si zachovaly autentickou podobu vinařských staveb budovaných původními obyvateli města. Typické jsou stavby okapově orientovaných patrových lisoven, ze kterých vede ke sklepům svažitá šíje z udusané hlíny. Krátké a rovné sklepy kryje cihlová klenba. Většinou asymetricky umístěný vchod i malá větrací okénka v omítnutém průčelí často zdobí cihlová ostění. Přestože většině sklepů v obou drnholeckých uličkách by slušela větší péče jejich majitelů a citlivější stavební úpravy, díky typologické pestrosti a zachovalosti původních forem jsou zdejší lisovny se sklepy významnou ukázkou historie sklepní architektury. Snad jedinou výjimkou z malovinařského charakteru místních hospodářů je společnost Nové Vinařství a.s. Mladá a progresivní firma, která své sídlo i výrobní prostory vybudovala na zelené louce na konci sklepní uličky, se specializuje na výrobu špičkových vín s přívlastkem a extraktivních cuvée.

Kde můžete ochutnat víno

Nové Vinařství, a. s. – tel.519 519 082, www.novevinarstvi.cz

Slavnosti spojené s vínem

Košt vín (duben)

Posezení u cimbálu (říjen)

  • 16.10.2017
    Residence LakePark u Máchova jezera

    Přijměte pozvání na den otevřených dveří vzorového bytu residence L...

     
    10.10.2017
    FOTO - Ukončení sezóny 2017 v Je...

    Na tři stovky cyklistů se sjelo poslední zářijovou sobotu do Jevišo...

     
    Všechny aktuality
  • říjen 2017
    poútstčtsone
    25
    26
    27
    28
    29
    30
    1
    2
    3
    4
    5
    6
    8
    9
    10
    11
    12
    13
    14
    15
    16
    17
    18
    19
    20
    21
    22
    23
    24
    25
    26
    27
    28
    29
    30
    31
    1
    2
    3
    4
    5
    Všechny akce