Vrbovec – v centru vinařství na Znojemsku


V bezlesé, mírně zvlněné zemědělské krajině v západní části Jaroslavické pahorkatiny byla již v roce 1137 zmiňována osada, jejíž nejstarší název Vrbov je odvozen od vrb, mezi kterými byla založena. Slovany, kteří byli prvními obyvateli území, postupně vytlačili němečtí kolonisté z rýnské oblasti, kteří s sebou údajně přinesli i vinnou révu. Z historických zápisů je patrné, že v polovině 14. století byla již obec značně poněmčena, neboť jména viničních tratí byla německá. Vrbovec byl ve středověku sídlem landrychtáře a mohl se pochlubit mnoha právy a výsadami. Roku 1709 byl obci povolen výčep vína a před polovinou 18. století začala výstavba vinných sklepů v údolí Vrboveckého potoka. Dnes je Vrbovec největší vinařskou obcí Znojemské vinařské podoblasti. Vinařský katastr obce tvoří spolu se zaniklou vsí Ječmeniště a osadou Hnízdo rozlohu 450 hektarů vinic. Devět viničních tratí, z nichž jsou nejvíce ceněny Waldberg a Lampelberg hostí především bílé odrůdy révy vinné, nejrozšířenější jsou Rulandské bílé, Veltlínské zelené a Müller-Thurgau.

O sklepní uličce


Zachovaný soubor přízemních lisoven

Vrbovecká sklepní kolonie je první od Znojma, která neleží přímo na trase Moravské vinné stezky. Areál 260 vinařských staveb se rozkládá západně od obce pod viniční tratí Nad sklepy a je rozdělený frekventovanou silnicí vedoucí k hraničnímu přechodu v Hatích. Cestu k této významné lokalitě si můžete zpříjemnit a zkrátit polní cestou mezi vinicemi, vydáte-li se od chvalovických sklepů rovně přes potok Daníž k severu. Páteřní vinařská stezka odbočuje kolem sklepů na východ a do Vrbovce směřuje přes Chvalovice a Dyjákovičky. Cenný a obdivuhodně zachovaný soubor přízemních lisoven ve Vrbovci tvoří jednostranná ulička s dominující stavbou společnosti Ampelos a terasovitě rozložené řádky sklepů za silnicí. Přízemní, štítově orientované lisovny obdélníkového půdorysu jsou odděleny úzkými uličkami, barevné a výtvarné řešení průčelí staveb nese výrazné stopy doby jejich vzniku. Účelně a harmonicky působí kontrast hladké vápenné plochy stěn a plasticky vystupujících červených cihel, které lemují otvory oken a záklenek vchodu. Režné cihlové zdivo často zvýrazňuje i nároží a štít staveb. Ukázkou řemeslné dovednosti, vkusu a výtvarné nápaditosti jsou dveře lisoven dochované z doby před 2. světovou válkou. Součástí mnoha lisoven jsou dodnes násypné otvory ve spodní části staveb. Prostor pod sedlovou střechou s valbičkou býval využíván k uskladnění sena, podávací otvory jsou uzavřeny jednoduchými prkennými dvířky. Prostorné lisovny s převážně trámovými stropy jsou částečně zahloubeny v zemi, takže se do nich sestupuje po několika schodech. Plocha až 100 metrů čtverečních zajišťovala pohodlnou práci s mohutným kládovým lisem, na němž někteří vinaři lisují hrozny dodnes. Hluboké a dlouhé sklepní tunely jsou vykopané v pískovci, z cihel nebo plochých kamenů je vykvelbena pouze šíje.

Zajímavost - hroznová koza

Již od časů řeckého boha Dionýsa existovaly nadpřirozené síly ochraňující vinohrady, víno a vinaře. Zvyky a slavnosti s nimi spojené patří k prastarým tradicím. Do společnosti vinařských božstev bezesporu patří i jihomoravská Hroznová koza a Hroznový kozel. Pojmenování je překladem německého nářečního výrazu Weinbagoass a Weinbabock, neboť vinařství na Znojemsku a Mikulovsku bylo téměř výhradně záležitostí Němců. Když byli po druhé světové válce nuceni odejít, podařilo se novousedlíkům pěstování révy i výrobu vína udržet a dovést k dnešní vysoké úrovni, ale tradiční vinařské zvyky, pověry, písně a pověsti zmizely se svými nositeli. Pověsti o Hroznové koze byly inspirací pro vznik Spolku přátel Hroznové kozy, který je sdružením občanů usilujících o oživení starých a zapomenutých vinařských tradic. Ve Vrbovci se odehrál příběh, který vysvětluje, proč má Hroznová koza na čele lysinu, jak na základě vyprávění vrboveckého rodáka Hanse Zuckriegela popsal v knize O znojemské věži Jiří Svoboda. „Hroznová koza jednou uviděla na vinici pracovat mladého pohledného chasníka. Věděla, že je svobodný, ale že se má brzy ženit, neboť se zasnoubil s jedním děvčetem z Vrbovce. Ale snad proto, že se zrovna nudila, nebo že ho chtěla podrobit zkoušce, to se už sotva dozvíme, proměnila se milá Hroznová koza v pěknou dívku a začala pracovat poblíž budoucího ženicha. Nápadná přitom nebyla nikomu. Ženich si říkal, že tatík asi najal novou děvečku, a lidé v okolních vinohradech ji zase považovali za jeho snoubenku. Zpočátku si tedy oba hleděli práce, pak ale děvče občas hodilo po mladém pánovi očkem, tomu to neušlo, kdo by se konečně nepodíval rád na pěknou holku, pak o něj jakoby nechtěně zavadila... Hroznová koza prostě z rozmaru rozehrála všechno své svůdnické umění, takže k polednímu už byla mladá dvojice rozesmátá, žert stíhal žert, a oběma připadalo, že se znají nejmíň sto let. Ani si nevšimli vozu, který vjel do vinice. Stála na něm mladá zachmuřená dívka. Zachmuřená byla proto, že už z dálky pozorovala, jak jakási cizí fuchtle obletuje jejího milého, který vůbec nevypadal, že by ho to snad obtěžovalo. Ona to totiž byla ta snoubenka z Vrbovce. Dnes už to tolik neznamená, ale kdysi měli Vrbovečtí pověst neohrožených rváčů a také tamější dívky dávaly přednost činům před dlouhými řečmi. Zkrátka ta snoubenka slítla z vozu jako blesk a než bys řekl švec, držela svou sokyni za pačesy a vláčela ji po vinici. Co přitom křičela a jak jí nadávala, raději zamlčme. Pak ji povalila na zem a trhala a rvala jí z hlavy chomáče vlasů. Vtom se zablesklo a ta cizí holka jí pod rukama zmizela. Vítězka měla najednou v dlaních místo dívčích vlasů chomáče bílých kozích chlupů! Teď se teprve všem, co se seběhli, aby sledovali tu nádhernou rvačku, rozbřesklo, kdo je ve skutečnosti ta poražená dívka – Hroznová koza! A hned byli všichni chytří a mudrovali, že to se nemělo stát, že z toho nemůže vzejít nic dobrého, zkrátka strašili a malovali čerta na zeď, že Hroznová koza byla strašlivě uražena a že se určitě mladému páru pomstí. Ale ženich řekl: „Co by se mstila, když nebyla v právu.“ A byla svatba, pak se rodily děti, jedno krásnější než druhé, a žně se vyvedly, a vinobraní také ... a z toho nakonec všichni poznali, že se Hroznová koza mstít nebude, že naopak mladým manželům požehnala. Ona totiž taková Hroznová koza dovede být velkorysá. Na rozdíl od většiny lidí. A ta lysina, kterou má od těch dob na čele, jí docela sluší.“

Kde můžete ochutnat víno

Ampelos - 515 230 103, 608 955 272, www.ampelos.cz

Jiří Písař - 515 230 229, 732 826 380

Slavnosti spojené s vínem

Zavírání hory s hroznovou kozou (září)
  • 16.10.2017
    Residence LakePark u Máchova jezera

    Přijměte pozvání na den otevřených dveří vzorového bytu residence L...

     
    10.10.2017
    FOTO - Ukončení sezóny 2017 v Je...

    Na tři stovky cyklistů se sjelo poslední zářijovou sobotu do Jevišo...

     
    Všechny aktuality
  • prosinec 2017
    poútstčtsone
    27
    28
    29
    30
    1
    3
    4
    5
    6
    7
    8
    9
    10
    11
    12
    13
    14
    15
    16
    17
    18
    19
    20
    21
    22
    23
    24
    25
    26
    27
    28
    29
    30
    31
    1
    2
    3
    4
    5
    6
    7
    Všechny akce